Vážené kolegyně, kolegové, zaměstnanci společnosti TPCA,
jak jistě všichni víte, v pátek dne 7. 2. 2020 proběhlo další kolo kolektivního vyjednávání. Po jeho skončení se záměrně ve velmi krátké době podařilo rozšířit mnoho lží a polopravd o jeho průběhu. Na rovinu říkám, byl to opravdu fičák. Největší pozdvižení způsobilo, když jsem se zcela legitimně zeptal zástupců firmy a etablovaných odborových organizací, jaká je odpověď na zápis z posledního jednání ze dne 22. 1. 2020 (viz. přiložený materiál z minulého vyjednávání).
Pro lepší pochopení situace jenom doplním, že z tohoto zápisu jasně vyplývá, jaký závazek všechny odborové organizace sdělily zástupcům společnosti a jaké kroky budou následovat na další společné schůzce. Toto vše se samozřejmě stvrdilo podpisem všech zúčastněných stran.
Ovšem reakce, jaká po mém dotazu nastala, je jedním slovem neuvěřitelná. Zírali na mě, ticho, mlčeli, nic se nedělo. Zopakoval jsem dotaz znovu a zástupci firmy sváděli řeč jiným směrem, nakonec jsem do třetice svou otázku zopakoval a dodal: „stačí říci ano, či ne“. Až potom jsem se dozvěděl, že ne. Bylo to jednoduché, ale říci to na rovinu nechtěl nikdo.
Další má otázka patřila OO. Od ASO jsem se dozvěděl, že jim musíme vysvětlit a zdůvodnit, proč chceme zprostředkovatele. Potom jsem vyzval KOVO a přišla stejná odpověď – asi jediná věta během celého jednání. Ze zápisu jasně plyne, že tu je dohoda, bez jakéhokoliv jiného podmínění. Takže z toho plyne: jasné porušení předešlých dohod, které bylo dohodnuto na předchozím jednání, díky nějakým ústupkům firmě. Ale to, co následovalo dále, je opravdu na zvážení. ASO na nás okamžitě začalo pokřikovat, urážet nás, mlátili do stolu a nadávali. Vedení společnosti nečinně sedělo a dá se říct, že je těšilo to, co tam ASO provádělo, pardon, pouze jejich předseda. To je člověk s velmi vytříbeným vychováním. Ještě, že zástupci KOVO tam jsou jen do počtu – jedna holá věta jim během jednání stačí. Velice zajímavá pak byla reakce firmy. Mimo jiné jsem se dozvěděl, že se ptáme účelově, že chceme škodit etablovaným OO a zda chceme válku! Předseda ASO křičel, že jim přebíráme lidi, že jim odhlašujeme lidi, že nám předá jmenný seznam, ať si vezmeme všechny, atd. Byla tam spousta argumentů a slovních spojení, které jsme poslouchali i v minulosti. Tak se tu ptáme, co je tak rozhodilo, co je tak rozpumpovalo? My jsme chtěli pouze odpověď na jednu větu z posledního zápisu. Asi ve špatné době správně položená otázka? Co je za tak prudkou a shodnou reakci od společnosti a etablovaných odborových organizací? Byl snad problém, že jsme chtěli odpověď do zápisu?
A jaká byla skutečná dohoda všech OO?
Dohoda mezi OO byla následující: Když jsem se ptal všech OO dne 22. 1. 2020: „Jak velká suma to musí být, aby se to bralo jako vstřícný, společný krok?“. Ze strany ASO zaznělo 40 milionů a tato suma byla všemi odsouhlasena, pouze ze strany OÚP zaznělo, že „minimálně“.
Pokud firma do budoucna nezajistí klidný průběh vyjednávání, bez emocí a výlevů pana předsedy ASO na mou adresu a adresu našeho vyjednávacího týmu a celé organizace OÚP, odmítáme se zúčastňovat jednání. To co si dovolí on, je za hranou slušného chování a jednání do jakékoliv společnosti. Tyto hospodské praktiky, ať si nechá jinam do jiné společnosti.
Než se udělal zápis z této epizody, tak zástupci společnosti několikrát odešli mimo místnost a radili se. Měnila se vyjádření, ale první vyjádření bylo slovo „Ne.“, poté již následovala spousta změn v zápisu. Takto se chovala společnost poprvé, prostě chlapská a rovná odpověď je problém.
A co to vlastně je ten zprostředkovatel? Kterému se brání zuby nehty, jak etablované OO, tak i společnost?
Ze zákona můžeme oslovit zprostředkovatele po 60i dnech neúspěšného kolektivního jednání. V našem případě to je již cca 130 dnů! Ten, kdo nám chce tvrdit, že naše jednání směřuje k dohodě, tak musí po večerech užívat opravdu silné podpůrné prostředky.
Ano, máme již nějaké zkušenosti z roku 2016. Je to státní nezávislý orgán, který udělá posouzení našeho sporu a vzejde z něj vyjádření (doporučení) pro obě strany. Toto vyjádření není ani pro jednu stranu závazné! Mohou se jím řídit, mohou ho přijmout a může se z něj čerpat do budoucna. Je to v podstatě jen článek zákonného řetězce. Pokud ani po té nedojde ke shodě, můžete pokračovat a dále jít směle i ke stávce. Umožní vám to vyhlásit stávkovou pohotovost a začít vybírat hlasy pro stávku. Ale stále je možné vyjednávat. Pokud se v průběhu dohodnete, je vše vyřešené.
Pokud nám společnost a pan Š. z KOVO říkají, že je vydíráme zprostředkovatelem, tak asi zapomněli, že je to zákonná možnost. Postup a jejich vyjadřování je za hranou, protože neděláme nic nezákonného. KV je zcela legitimní a zprostředkovatel též.
Při přípravě materiálu pro zprostředkovatele jsme v roce 2016 postupovali následovně: ASO připravilo „0“ stránek a to současný pan předseda byl ve vyjednávacím týmu, KOVO připravilo celou jednu A4 a to byla současná předsedkyně rovněž ve vyjednávacím týmu, no a OÚP dělalo vše. Ano, byli jsme nováčci, ale dali jsme to a ty dnešní předsedové dělali to, co dělají dodnes. Paní předsedkyně OO KOVO si byla celé jednání na mobilu a vybírala si kytaru a pan předseda OO ASO, ten si nepřestal hrát s mobilem, ani když mluvila exekutiva. Opravdu dobrá repre těchto odborů, ale mají shodu s firmou…
Další uměle vytvořený problém byl v tom, že jsem ve 13 hodin oznámil, že musím odejít. Co je na tom divné, copak nikdo z vás neměl nějaké rodinné problémy a potřeboval odejít z nějaké schůzky, jednání, či práce? Z jednání běžně odchází zástupci firmy a nikdo se nediví, za KOVO tam od rána sedí dvě mlčící osoby a nikomu to nevadí. Ale jakmile já potřebuji odejít a zůstanou tam dva členové vyjednávacího týmu OÚP, udělá se z toho humbuk. Copak ti, co takto vyvádí, neumí nic jiného a toto je jejich vrchol umění – a snad i jediný? Proč najednou dva členové vyjednávacího týmu OÚP jsou málo?
„Neformální diskuse“– to je to, co neproběhlo a takto to nazvala firma. Z tohoto jednání neměl být zápis, tak o co jsme to přišli? Možná proto tak firma, KOVO a hlavně ASO vyváděly. Možná vědí více než my? Ale hlavně pouští do éteru ve firmě, že společnost chce dát 10% do mezd, do tarifu. Pokud by to tak bylo, tak to máme KS podepsanou okamžitě, ale to co víme my, tak takto to rozhodně není a společnost nechce toto navýšení akceptovat. Bohužel. Při tom vy děláte práci, která je v PSA a Toyotách jinak placená než u nás v Kolíně.
„Doplatek bonusu“ – chci vám poblahopřát a poděkovat za odvedenou práci pro naši firmu, kde díky splněným parametrům bonusu vám nyní přijde velice pěkný doplatek. Co myslíte, jak se rodil tento bonus? Nebylo to nic jednoduchého a také jsme slyšeli, že to je nad možnosti firmy. Tak jak to posloucháme dnes. Také to bylo z dílny OÚP, protože roky před vznikem OÚP to byla doba temna s přidáním pouhých 500 Kč hrubého. Je třeba si uvědomit, co tu bylo před OÚP a co se změnilo po příchodu OÚP. My se nijak netajíme tím, že máme jiný pohled na podmínky v TPCA, ale vždy pro nás byl na prvním místě spokojený zaměstnanec. Vidíme při vyjednávání, kdo se tam pere za naše zaměstnance a kdo to tam jen odsedí.
Je smutné, kam až toto vyjednávání dospělo. Snaha OÚP je dovést jej do zdárného konce tak, aby byl spokojený hlavně dělník, který zde tvrdě pracuje a zanechává zde kus ze svého zdraví. Automobilový průmysl patří k nejtěžším odvětvím a zanechává za sebou spoustu invalidů a nemocí z povolání. Je tak těžké pochopit, že pro ně chceme taky odpovídající odměnu? Je smutné poslouchat zdejší zaměstnance, kteří po týdnu v práci celý víkend proleželi, protože je bolí celý člověk, namísto toho, aby se věnovali rodině a dětem. Ale třeba se toto s Toyotou a novými fázemi změní, procesy se vyváží a lidem už nepůjde jen o peníze a budou uznávat jiné hodnoty, které zdejší zaměstnání nabízí. Ale zatím to tak není! Stále věříme, že zvítězí zdraví rozum a hneme se z místa, abychom se naplno mohli věnovat výzvám, které máme před sebou.
Děkujeme za trpělivost a podporu.
Za vyjednávací tým OÚP,
Petr Bíba